Má cesta s Bothmer Movement do světa
Rozhovor s Martinem Bakerem
Martine, můžeš popsat, jak a kde ses poprvé setkal s Bothmer Movement?
V září 1985 jsem nastoupil do waldorfské školy Michael Hall v Sussexu jako učitel tělesné výchovy a jedním z požadavků školy bylo, abych při zaměstnání absolvoval pětiletý vzdělávací kurz Bothmerovy gymnastiky. To obnášelo devět víkendových setkání v průběhu školního roku a jedno pětidenní velikonoční soustředění. Předtím jsem absolvoval studium tělesné výchovy na státní škole a následně pak deset let pracoval jako učitel v jižní Africe (Lesotho, Svazijsko), ale měl jsem pořád pocit, že musí existovat něco, co by mi dávalo hlubší smysl a to mě pak dovedlo až k waldorfskému vzdělávání a Bothmerově gymnastice.
V kurzu byli našimi učiteli Knud Ross, Jamien McMillan a Paul Matthews. Polovinu výuky obstarával Knud Ross, který byl také hlavním lektorem celého kurzu. Nějakou hříčkou osudu jsem devět let předtím potkal jeho sestru v Lesothu. Bylo nás celkem sedm Evropanů a žili jsme na úpatí pohoří Maloti, kde jsme provozovali školu Outward Bound (outdoorové zážitkové vzdělávání). Měli jsme tam elektřinu jen tři hodiny denně, nebylo tam žádné telefonické spojení ani rozhlas nebo televize, žili jsme v nádherné izolaci. Během dne jsem učil horolezectví, vysokohorskou turistiku a kanoistiku a po večerech jsme sedávali společně s Knudovou sestrou Isobel a jejím manželem Grahamem a oni mě zasvěcovali do učení Rudolfa Steinera a antroposofie. Isobel trvala na tom, že se musím jednou potkat s jejím bratrem, a o devět let později jsme se skutečně potkali, když jsem se stal studentem kurzu, který on vedl.
Jaký byl ten kurz a jaké byly tvé první dojmy?
Bylo nás asi dvacet studentů a já jsem byl hodně zvědavý, co vše se tam můžu naučit. Ale zpočátku jsem byl trochu zklamaný. Ta cvičení byla zajímavá, ale chybělo mi k tomu nějaké vysvětlení. Měl jsem pocit, že je kurz veden poněkud zastaralým způsobem – že je potřeba dělat vše tak, jak nám bylo ukázáno, aniž bychom se mohli ptát po smyslu. Naši tři učitelé byli všichni velmi vzdělaní a kompetentní a my jsme je všichni respektovali. Teprve ve druhém ročníku jsem si všiml něčeho, co můj postoj změnilo. Všiml jsem si, jak ladné byly pohyby rukou Knuda Rosse. Jednou jsme během oběda seděli u dlouhého stolu a jak jsem ho pozoroval, nemohl jsem z jeho rukou odtrhnout oči – to, jak držel příbor, jak se natahoval pro slánku – připadalo mi to, jako by jeho ruce něco vyzařovaly. Tehdy jsem si teprve začal uvědomovat ten hlubší smysl a význam Bothmerových cvičení. Myslím, že díky své předchozí sportovní zkušenosti a konvenčnímu vzdělání, kterého se mi předtím dostalo, bylo mé dosavadní vnímání těchto věcí velmi omezené.
V roce 1990, když náš kurz skončil, onemocněla vážně Knudova manželka a on tak nemohl dál učit ve stejném rozsahu jako předtím. A tak se stalo, že jsem byl najednou vržen do role učitele, i když jsem s touto pozicí dosud neměl žádné předchozí zkušenosti, a začal jsem Bothmerovu gymnastiku také vyučovat. Od té doby jsem pak až do roku 2018 nepřetržitě vedl kurzy pro učitele i širokou veřejnost, někdy dokonce i dva běhy současně, a těmi kurzy prošly stovky lidí.
A jak ses potom vydal do světa?
V roce 1991 jsem si vzal od července do prosince volno a cestoval jsem na motorce po Evropě. Dva roky předtím padla berlínská zeď a najednou se nám otevřela možnost cestovat i do východní Evropy. Měl jsem v plánu navštívit i Maďarsko a tak jsem zjišťoval, zda by tam neměl někdo zájem o workshop Bothmerovy gymnastiky. Shodou okolností jsem se ocitl v Budapešti právě den před zahájením prvního semináře pro waldorfské učitele a hned jsem tam začal každé ráno učit a to po dobu tří týdnů. Studovala tam také Ildiko Szanto a Laszlo Varga Szemes, kteří později sehráli klíčovou roli při organizaci prvního kurzu Bohtmerovy gymnastiky v Maďarsku. V následujícím roce jsem se ještě párkrát vrátil a vedl pár úvodních workshopů, o které byl stále větší zájem, až jsme nakonec otevřeli první běh čtyřletého studia, a toto vzdělávání pokračuje bez přestávky až dodnes. V tom prvním kurzu bylo šedesát sedm studentů a počet přihlášek do druhého kurzu jsme museli omezit na sto. Panoval tam neuvěřitelný enthusiasmus a v roce 1997 jsme pak v Budapešti zorganizovali vůbec první mezinárodní letní intenzivní soustředění, ke kterému se hned připojil i kurz z Anglie.
Krátce poté ukončila činnost škola Bothmerovy gymnastiky ve Stuttgartu (vedená Alheides von Bothmer) a spolu s absolventy této školy jsme pak zvažovali možnosti pokračování dalšího vzdělávání. Nejprve jsem pozval jednoho z prvních absolventů stuttgartské školy Marca Vereecka na letní soustředění do Budapešti a společně jsme pak vypracovali plán, jak rozšířit tento formát vzdělávání vycházející ze zkušeností kurzů v Budapešti a ve Forest Row i do dalších zemí. Následně vzniklo pod hlavičkou Bothmer Movement International několik dalších takových kurzů v Bukurešti, Moskvě, Stuttgartu, Kasselu, Eindhovenu, Stockholmu, Helsinkách, Dánsku, Švýcarsku a v neposlední řadě také v Česku a Slovinsku. A ještě před pandemií koronaviru jsme otevřeli kurzy i v Číně a na Filipínách.
A můžeš se nějak vyjádřit k různým stylům výuky?
Zhruba od padesátých let minulého století se začaly různit názory na to, jak dělat jednotlivá cvičení a na to, jaký je jejich smysl, a to následně vedlo k určitým rozkolům. Já jsem se vždycky snažil přimět tyto různé směry k vzájemnému respektu a porozumění a pokud jde o mě, nemyslím si, že by byly nějaké správné a nějaké nesprávné metody – je jen nějaký pohyb a ten je nositelem nějakého významu a my o tom můžeme společně diskutovat a sdílet své názory na věc, ne vždy se v tom shodneme, ale to neznamená, že bychom měli něco odlišného diskvalifikovat. Rozdílné názory mohou obohacovat naše porozumění a nemusí vést k rozkolům. Pro mě jsou výzvy potěšením, a pokud se nebudeme neustále pídit po smyslu, nebudeme ani schopni posouvat se dál.
A jak vnímáš budoucnost Bothmer Movement?
Věřím tomu, že prostřednictvím Bothmer Movement můžeme zcela jedinečným a celistvým způsobem poznávat a chápat pohyb. Ten potenciál je obrovský a my se zatím pohybujeme pouze na povrchu toho, co je vůbec možné pochopit. Musíme toto porozumění pohybu nabídnout mnohem většímu počtu zájemců. Ať už jsou to jednorázové workshopy, pravidelná skupinová cvičení, kurzy, přednášky, články, umělecké interpretace prostřednictvím malby, kresby, sochařství, hudby. Je důležité, aby se toto poznávání pohybu stalo součástí naší každodenní zkušenosti, aby to nebyla jen nějaká technika, kterou pravidelně cvičíme, ale aby se to stalo součástí našeho bytí. V současném světě převládá tendence rozdělování a izolace namísto spojování a integrace. Často se mě lidé ptají na to, co dělat, aby byly naše kurzy úspěšné, aby našly příznivou odezvu, a já myslím, že prvním krokem je být pravdivý, věřit v to, co dělám a také to žít. To dělá učitele autentickým a je to pak srozumitelné i pro každého, koho vede a učí.
Tento rozhovor je překladem původního rozhovoru Erica van Wijnena s Martinem Bakerem, který byl uveřejněn v jubilejní publikaci „Sto let Bothmerovy gymnastiky“ vydané v tomto roce k výročí Bothmer 100.
Martin Baker bude hlavním lektorem dalšího vzdělávání Bothmer Movement v České republice, které začne na podzim 2022 třemi otevřenými víkednovými workshopy a v lednu 2023 na ně naváže nový běh čtyřletého studia. Podrobné informace o studiu Bothmer Movement v České republice najdete na webových stránkách pořádající organizace Otevřený prostor, z.ú.: otevrenyprostor.cz.