Sport, pohyb, pohybová cvičení a aktivní trávení volného času prostřednictvím pohybových aktivit jsou jedním ze středobodů naší kultury a investujeme do nich enormní množství času, peněz a tvůrčího úsilí. Proč je ale tolik lidí přitahováno právě pohybovými aktivitami? Dokonce i ti, kteří nejsou sami aktivní, je často se zájmem sledují jako diváci. Sport a celé odvětví aktivního trávení volného času se z hlediska ročního obratu řadí k takovým průmyslovým odvětvím jako je zbrojní, ropný a automobilový průmysl.
Hra, pohyb a cvičení nám poskytují hluboké uspokojení. Můžeme se cítit svobodněji a přesto více propojeni se světem kolem nás. Je zajímavé, že ve všech jazycích světa najdeme celou řadu odkazů na pohyb a jeho směr, většinou v přeneseném smyslu slova. Myslím, že existuje přímá spojitost mezi naší myslí nebo naším vnitřním světem a vnějším světem prostoru, jenž nás obklopuje. Například, když po vás budu chtít ‘přímou’ odpověď, bude vám jasné že mi jde o odpověď upřímnou nebo pravdivou, ale používám k tomu prostorové vyjádření (rovně, přímo). Označení zločince za ‘křiváka’ (pokřivený) nebo politika za někoho, kdo věci ‘překrucuje’, naznačuje, že se oba nějakým způsobem vyhýbají přímé a pravdivé výpovědi. V rozhodovacím procesu pak musím zvažovat všechna pro a proti. “Myslím, že je to ‘jednostranné’ rozhodnutí”, proto na ‘vahách’ spravedlnosti pečlivě vážím různé názory a výpovědi tak, abych mohl dojít k ‘uváženému’ rozhodnutí. Takovýto seznam obrazných vyjádření může být nekonečný.
Tento fenomén není vázán na konkrétní kulturu, ale objevuje se ve všech světových jazycích, jde o něco univerzálně lidského. Prostor kolem nás má jistou ‘kvalitu’ a my tuto kvalitu vyjadřujeme, abychom tím obohatili naši mluvenou i psanou řeč – a to ještě předtím než začneme přemýšlet o tom, jak se v průběhu řeči budeme pohybovat! Způsob, jakým používáme prostor kolem nás, to jak stojíme, sedíme, pohybujeme se a jak gestikulujeme – to vše jsou již samy o sobě různé formy komunikace. Když jsme šťastni, cítíme se ‘povzneseni’, jsme ‘nahoře’ a chce se nám ‘skákat radostí’. Když jsme smutní, cítíme se ‘dole’ a je nám ‘těžko’. Ve všudypřítomných symbolech smajlíků je zakřivení pusy směrem nahoru nebo dolů dostatečným vyjádřením toho, zda se cítíme šťastně nebo smutně, zda s něčím souhlasíme nebo naopak.
V mnoha jazycích se používá stejné slovo pro vyjádření obtížnosti i tíže. Pocity ‘triumfu a neštěstí’ jsou neoddělitelně spojeny s prostorovým vyjádřením směru ‘nahoru a dolů’. Mezi těmito dvěma polohami leží ‘klidný horizont‘. Není náhodou že výhled na krajinu se vzdáleným rovným horizontem vzbuzuje pocit klidu a pohody. Část půvabu přímořské dovolené spočívá právě v poklidném a nedozírném horizontu mořské hladiny. Jak odlišné budou naše pocity uprostřed dramatické scenérie vysokohorské krajiny, která na nás bude mít se všemi svými ‘svahy a výšvihy‘ spíše stimulační a povzbuzující účinek. Zatímco horizontální rovina bude spíše navozovat pocit duševního klidu a vyrovnanosti.
Rovná deska konferenčního stolu je místem, kam usedají politici a vyjednavači, stůl krále Artuše nebo ten, na kterém byla prostřena poslední večeře páně, jsou mocnými symboly, které nás všechny oslovují. Rozhodčí soudce, jenž se těší ‘široké’ úctě, je ten který je ‘nestranný a rozvážný‘. Když pak přijde okamžik rozhodnutí, odehrává se vše opět v prostorové symbolice: soudní síně lemují vysoké rovné sloupy, talár soudce zvýrazňuje jeho vzpřímenost a jeho kladívko dopadne ‘dolů’ na desku stolu, aby zdůraznil ke které ‘straně’ pře se přiklání.
Dokonce i naše vnímání času, tedy další dimenze, bývá vyjadřováno v prostorových pojmech. Když se díváme směrem ‘dopředu’, věnujeme pozornost tomu, co má přijít, nebo se ohlížíme ‘dozadu’ za tím, co už se stalo, a přítomnost prožíváme ‘uprostřed’ těchto dvou směrů. Průběh nějakého procesu v čase může být popsán i jednotlivými ‘kroky’, tak jak to bývá v instruktážních příručkách. Můžeme si také ‘projít’ jednotlivé fáze činnosti nebo procesu, který někomu popisujeme.
Na těchto příkladech vidíme, jak lze pomocí těchto tří prostorových rovin; pravolevé (vertikální), horizontální a předozadní; vyjadřovat různé vlastnosti a kvality sdělované skutečnosti. Vertikální symetrií se řídí oblast morálky, rozhodování a soudnictví. Horizontální symetrie zase ovlivňuje náš cit pro vyrovnanost a klid i náš vztah ke světu a druhým. V předozadní rovině je pak vyjádřena síla přítomného okamžiku, vnímání času a chápání dílčích procesů.
Kdykoliv se pohybujeme prostorem vstupujeme do nepřetržité interakce s jednotlivými silami a významy, které jsou v něm obsaženy. Vyjadřujeme se skrze pohyb v prostoru, ale můžeme také změnit to, jak se budeme vnitřně cítit, když způsob našeho pohybu pozměníme. Všichni jsme už někdy zažili pocit uspokojení po dobře provedeném cvičení nebo po precizní aplikaci nově nabyté dovednosti. ‘Rovná’ dráha letu šípu, kterým jsme se trefili přímo do středu terče, nebo sehranost spoluhráčů, kteří si tak ‘rozumí’, že si mohou poslepu vyměnit sérii přihrávek, nebo úžasné ‘načasování’ bekhendového voleje či salta. A tak nejen skutečnost, že v pohybu vyjadřujeme něco ze své vnitřní bytosti, ale i to, že se prostřednictvím pohybu sami proměňujeme, může být původcem zanícení, s jakým celý svět vzhlíží k rekreačním pohybovým aktivitám (re-kreace = znovustvoření).
Z tohoto studia prostoru a pohybu vychází i soubor jednoduchých základních cvičení, jejichž pravidelné procvičování však může vést k proměně vnitřního i vnějšího postoje a projevu cvičence. Všechny tyto formy pohybu jsou evropského původu, jejich historie sahá do dvacátých let minulého století a během posledních třiceti let prochází způsob jejich použití a aplikace procesem obnovy. Jsou používány ve školách, ve vzdělávání dospělých, v léčebné pedagogice a fyzioterapii.
Práce s těmito stimulujícími a přínosnými formami pohybu nabízí obrovské možnosti využití a roste počet těch, kteří v nich hledají sebe naplnění a užitek.
Autor článku Martin Baker je zakladatelem hnutí Bothmer® Movement International.